Není co slavit

Tak máme to, co nám zbývalo. Volil jsem Zemana. Kdyby první kolo voleb dopadlo tak, jak předpokládaly průzkumy, nic by mně nedonutilo vstoupit do volební místnosti. Prolhaná, nenávistná pravdoláska opět utřela hubu a dobře tak. Pohled na schlíplého Hřebejka byl za všechny peníze. Ale pohled na všechny ty hajzly Palase a Šloufy v Zemanově povolebním doupěti byly pro změnu na zvracení.

Skuteční vítězové českých prezidentských voleb dlí mimo území České republiky. Jsou to Rothschildové, Rockefelleři a jim podobní, kteří si mohou naši zemi posunout do skupiny bezproblémových gubernií. Nemohli toho dosáhnout standardní parlamentní cestou poté, co se v 90. letech  podařilo Klausovi odstavit jejich bílého koně Havla od moci, tak se jejich poskokům podařilo protlačit zákon o přímé volbě prezidenta. Ne že by Klaus byl nějaká výhra, ale alespoň se zpomalily některé neodvratné procesy nutné pro přeměnu kdysi průmyslově vyspělé země v závislý nesoběstačný protektorát čtvrté říše nazývané Evropská unie, která je přímou pokračovatelkou té tisícileté nacistické, jen jinými prostředky. Byly to totiž právě tyto temné síly, slavící dnes vítězství v naší zemi, které financovaly a instalovaly všechny totalitní a genocidní režimy 20. století. Schwarzenberg byl jejich hlavním kandidátem, ale Zeman, aby mohl postoupit do druhého kola, musel být schválen, jinak by dopadl jako Okamura. Schwarzenberg a jeho tým předvedli klasickou hru za použití vyspělé politické reklamní technologie, včetně klamných kandidátů na odčerpání hlasů (chudák Fischer zřejmě ani netušil, jakou roli mu přisoudili, když ho tak vlídně přijal sám apoštol globalismu Henry Kissinger). Zeman pro ně ideální kandidát nebyl, ale byl přijatelný. Volbou Schwarzenberga by se česká politická scéna změnila v dokonale promazaný hlasovací stroj na prosazování globalistických zájmů a k tomu by kníže mohl poskytnout protislužby, vyplývající z jeho starých závazků k Lichtensteinům a sudetoněmeckým sdružením, které byly jedním ze zdrojů financí pro Chartu 77. Takto jsme "jen" téměř dokonalý hlasovací stroj, s malinkatým, lehce zalévaným výhonkem českých zájmů:

V instalaci Zemana do funkce prezidenta vidím něco málo pozitiv. Jeho orientace na Rusko zajistí kontinuitu v posledních letech se rozšiřujících obchodních kontaktů, které zbytky našeho průmyslu nutně potřebují (knížecí hraná přezíravost by v tomto směru pracovala jednoznačně ve prospěch německých zájmů v této značné části euroasijského prostoru). Zeman pravděpodobně bude držet baštu Benešových dekretů ve prospěch našeho státu, takže z Vaduzu a jiných šlechtických sídel nehrozí žádná překvapení. Dále doufám, že nechá lid, aby si v referendu rozhodl, zda chce tu fantastickou celoevropskou měnu zvanou Euro a tudíž, zda si pustíme do země monstrum zvané Evropský stabilizační mechanismus, největší tunel všech dob na peníze lidí do kapes nenažraných bankéřů.

A jinak se tu pochopitelně bude roztahovat Zemanova banda postbolševických gaunerů, právě tak, jako by se tady roztahovala banda jiných gaunerů za vlády von Schwarzenberga.

Jako osobní prohru si z prezidentské kampaně nesu ztrátu respektu k takzvaným osobnostem, jejichž umění mne provázelo od střední školy a které, dle mého názoru, svou podporou temnému knížeti zradily vitální zájmy svého národa. Kdyby místo podpory Schwarzenbergovi vyjádřily nepodporu Zemanovi, mohl bych si jich vážit dál.

Zeman vyhrál. Neslavím. Není co. Z toho, kam se ubírá má milovaná země a celý tento svět mne bolí srdce.

Bůh buď milostiv naší vlasti i všem dobrým lidem na planetě Zemi.