Pátek 29. května 2020, svátek má Maxmilián, Maxim
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 29. května 2020 Maxmilián, Maxim

Chov lidí pro pokročilé – Havel či Klaus, vždy přistřihnou ti vlas

9. 10. 2012 12:11:37
Občas s pobavením sleduji vášnivé až ostré spory v diskusích pod články zejména tam, kde se dav diskutujících dělí podle antagonistických linií pravice (ODS) a levice (ČSSD) nebo Klaus vs pravda a láska. Rád bych poznal typické představitele těchto vyhraněných diskutérů, protože ve svém okolí nejsem schopen najít lidi, kteří by jakékoli ideové hranice či spory ještě brali vážně. Protože osobně preferuji , aby mi stát dal svatý pokoj a pokud možno po něm nic nechci a ideologii globálního oteplování považuji za kolosální podvod s dalekosáhlými důsledky, mohlo by se zdát, že budu sám hájit barvy pravice a proti havlovcům se vždy postavím za Klause. Jenže ono to není tak jednoduché.

V. I. Lenin kdysi řekl (volně parafrázováno), že nejlepší způsob, jak ovládat opozici, je vést ji. Tato věta vypadá jednoduše, ale praktické provedení je poněkud složitější. Člověk coby zvíře chované na užitek neboli daně, které jsou pomocí úroků z půjček státům vyvedeny ze státních rozpočtů do privátních kapes (viz můj předchozí článek http://moucka.blog.idnes.cz/c/288442/Zvasty-a-lzi-nejlepciho-ministra-financi.html), je o něco komplikovanějším dobytčetem než třeba ovce. S ovcemi sice překvapivě sdílí snižování inteligence jednotlivce nepřímo úměrně k velikosti stáda (neboli čím je stádo větší, tím se jednotlivý člověk/ovce chová tupěji), oproti ovci však člověk oplývá takovými vlastnostmi jako je vlastní vůle, změna nálad, schopnost formulovat souhlas či nesouhlas a podobně. Pokud tedy jako chovatel lidí chci mít ze svého stáda dlouhodobý užitek, musím s těmito vlastnostmi počítat.

V historii filozofie se po dlouhou dobu pod pojmem dialektika rozuměl souboj teze a antiteze. Od dob Platóna až po svatého Tomáše Akvinského jsme pod pojmem dialektika viděli dvě protichůdné kategorie. Ale v novější době to filosofové jako Hegel poněkud zkomplikovali, protože k těmto dvěma protikladům přidali třetí kategorii. Syntézu. Takže od té doby už nemáme jen tezi a antitezi, ale jejich následné spojení v nové myšlence vzniklé ze souboje teze a antiteze. A k vládnutí je potřeba přistupovat dialekticky. Složité? Pojďme si to ukázat na příkladu.

Představte si, že jste takovým skrytým vlastníkem jedné země (to pro zjednodušení, ale klidně si dosaďte místo slova země slovo Země) a dynastickým chovatelem lidského stáda. Váš otec choval lidi, váš děd choval lidi i váš praděd, kam váš rodokmen sahá, a chcete, aby byl chovatelem lidí i váš syn a vnuk. Je to fajn říkáte si. Kdybyste dával rozhovory tisku, řekl byste: „Mně to baví“. Ale nedáváte. Nejste vidět. Od toho, aby se davaly rozhovory do novin, máte ve stádu vyčleněné alfa samce co se jim říká politici. Ale jak to navlíknout, abyste měli zajištěno, že neztratíte kontrolu, protože jste těm lidičkám nakukali, že jsou svobodní a mohou si tedy zvolit, kdo v jejich zastoupení bude tuto zemi spravovat. Když vám otec předával znalosti z oboru chovu lidí, řekl vám, že ideální je čas od času udělat nějakou výraznou historickou změnu, která bude vnímána jako mezník mezi obdobími. Buďto jsou tímto předělem války se sousedními zeměmi nebo občanské války v rámci jedné země nebo revoluce, kdy starý režim je svržen a nastolen nový režim. Je to důležité proto, aby chovný lid měl pocit, že svými výkony řídí svůj osud. Samozřejmě, že moudrý chovatel lidského stáda se na takovouto změnu režimu dlouhodobě připravuje. Nejprve připraví někoho, kdo po změně režimu převezme otěže vlády a stane se symbolem změny. Ideálně nějaký spisovatel-filosof, který bude psát proti starému režimu, tím se proti němu vymezí, starý režim (který samozřejmě kontrolujete) ho několikrát kvůli popularizaci zavře do vězení, aby se lid s budoucím vůdcem seznámil a zároveň získal dojem, že pro něj, pro jeho lepší a svobodnější budoucnost, tento disident trpí. Protože jste ale zkušený chovatel lidí víte, že potřebujete vytvořit ještě někoho, kdo bude v novém režimu tomuto disidentovi názorově oponovat, protože jeden názorový proud nebude vyhovovat všem. Navíc je důležité, aby se stádo v novém režimu rozdělilo na menší skupinky, které spolu budou soupeřit o to, čí kandidát bude u moci, a čí názor je objektivní pravdou. Menší skupinky se lépe ovládají. Zde jsme se dostali k druhému pravidlu úspěšného dlouhodobého chovu lidí. Rozděl a panuj. Takže v tichosti si připravíme dalšího budoucího politika. Bude vědět, co je jeho úlohou, bude vědět, že nejdříve bude u lizu ten známý disident, ale on půjde proti němu a uchopí moc. Disident razí tedy onu tezi, druhý politik přichází s antitezí a výsledkem je nová pravda. Ta vaše. To ale nikdo z nezasvěcených nevidí. Až do doby, kdy dojde ke změně režimu o tom druhém připravovaném politikovi nikdo ve stádu neslyšel, ale v době změny se vynoří a svými názory rychle vytvoří alternativu k názorům disidenta. A získá si na svou stranu velkou část stáda. Je to vcelku jednoduché, protože vy jako moudrý chovatel budete vlastnit všechna média, jedna budou šířit a podporovat myšlenky spisovatele, nyní už prezidenta a druhá budou zase šířit a podporovat názory toho z mlhy se vynořivšího oponenta (budoucího prezidenta). Po čase zjistíte, že jste lidem přece jen příliš popustili uzdu a že je potřeba trochu omezit jejich vyskakování. Tak necháte umístít bombu na frekventovanou tržnici a v době největšího frmolu ji odpálíte. Desítky ba stovky mrtvých, protože na nakupující dav spadla budova, které výbuch, jak bylo plánováno, narušil statiku. Vaše poslušná média bez ohledu na názorové zaměření začnou vytrubovat, že pachatelem jsou teroristi ze sousedního státu, k němuž už delší dobu vytváříte ve stádu cílenou averzi (Přinesou i důkazy: nepoškozený pas atentátníka vytažený z hromady trosek). Vedlejší země je samozřejmě líčena jako trvalá hrozba našeho demokratického vývoje a naší státnosti (dřívější rétorikou by ohrožovala výdobytky vítězství pracujícího lidu). Nyní vaše propaganda využívá hlavně skutečnost, že lidé ve vedlejším státě mají jiné náboženství a tedy jiné zvyky, které se lidem z vašeho stáda ani trochu nelíbí. Skutečným důvodem ale je, že v tom sousedním státě byla objevena ložiska zlata, vy na ně máte zálusk a politici ve vedlejší zemi zatím vzdorovali vašim pokusům ovládnout je. Zároveň potřebujete v lidech vyvolat strach z vnějšího ohrožení, protože potřebujete omezit ústavní práva a svobody, protože to chov prodražuje. A strach je nejúčinnější. Politici, co jsou momentálně u vlády, po výbuchu na váš pokyn vyhlásí, že mají připraven balíček opatření, mající za účel, aby teroristi z vedlejšího státu už nemohli svůj čin zopakovat. Každý občan vašeho státu bude vybaven speciálním čipem, kterým se bude identifikovat na vstupech na veřejná místa s větší koncentrací lidí jako tržnice, divadla, plovárny, stadiony apod. Tím jsme se dostali k dalšímu principu vašeho vládnutí: Order ab chao. Z chaosu pořádek. Jinými slovy v krizové situaci, kterou vaši lidé tajně vytvoří, nabídnete prostřednictvím vámi ovládaných politiků řešení, které vyhovuje vašim cílům a zdánlivě je lékem na vzniklý problém. Spolu s pravidlem Order ab chao se objevuje ještě vedlejší pravidlo: Snaž se vždy zabít víc much jednou ranou (ovládnutí vedlejšího státu a jeho zlatých ložisek provokací pod cizí vlajkou, omezení svobod domácích obyvatel).

Po výbuchu se sice najde pár jedinců, kteří budou tvdit, že viděli, jak auto, ve kterém byla bomba, dovezl na místo šéf ochranky místní fabriky na výbušniny, kterou vlastníte, a že na záběrech z bezpečnostních kamer na tržnici to určitě je zaznamenáno, ale v hlavních médiích těmto křiklounům nikdo neposkytne prostor a záběry z bezpečnostních kamer hned po výbuchu zabavili agenti tajné služby, kterou ovládáte. Vědomi si ale prvního a druhého pravidla, vytvoříte a financujete malou rozhlasovou stanici s omezeným dosahem, která bude tyto názory šířit a která si získá skupinku posluchačů, kteří vždy pochybují o tom, co přináší hlavní proud. Zároveň ale vaši politici podpořeni psychiatry začnou ve vašich médiích směrem k většině šířit názor, že konspiracím věří jen potrhlí blázni. Nicméně mezi politiky si vytvoříte jednoho, který bude s těmito konspiračními teoriemi opatrně pracovat. Co kdyby se tomu malému rádiu podařilo přesvědčit ostatní, že mají pravdu a lidi by šli ve volbách volit někoho, kdo tuto pravdu neodmítl ba dokonce podpořil. Z toho také vyplývá nutnost sledovat neustále všechna hnutí a myšlenkové proudy, které se mezi hloubavými jedinci ve stádu tu a tam objeví a pokud se nějaké ukážou nosné, je potřeba je podchytit a přizpůsobit svým cílům. Pokud se myšlenkový proud nebo jeho osobnosti odmítnou podřídit, vyvoláte diskreditační kampaň, která nové hnutí nebo jeho nositele dehonestuje (účinné jsou nálepky jako nácci, fašisti, apod.).

Mezitím co jste zaváděl domácí protiteroristická opatření, armádní jednotky zaútočili na vedlejší stát. Veřejnost to po masivní propagandistické masáži schválila. Válku financuje vaše banka a politici už připravili zvýšení daní na úroky z válečných úvěrů. Protože prostřednictvím banky ve třetí zemi vlastníte banku i v napadeném státě, budete z toho mít prospěch dvojnásob, protože vláda ve vedlejší zemi si na obranu bude půjčovat právě u této vaší banky. Však už máte v obou zemích připraveny dvě skupiny politiků, z nichž vyberete, kdo převezme otěže podle toho, kdo, kdy a jak tu válku vyhraje. Vy samozřejmě tak jako tak vyděláte na úrocích od obou vlád z daní, které vyberou, a ať se stane co se stane, u vlády budou vždy vámi financovaní lidé. A vy si pomalu můžete dělat zálusk na třetí zemi, kde jsou velká ložiska platiny. Už jste tam vytvořil několi tzv. nevládních organizací, které intenzivními kampaněmi postupně rozkládají a diskreditují tamní politický režim. Naposledy skupina provokatérek vykřikovala hanlivé texty v tamnější katedrále, byla zadržena, odsouzena a uvězněna a vámi vlastněná média spustila masivní propagandistickou kampaň proti tamnějším vládcům.....

Tak takhle nějak to zjednodušeně v našem světě chodí. Věřit dnes tomu, co říká jeden či druhý politik nemá smysl. Za každou politickou stranou jsou velké peníze. Každé jejich prohlášení je proto potřeba sledovat v širokém kontextu a přemýšlet, komu a čemu má dané prohlášení či událost sloužit. Tytéž peníze stojí za hlavními médii a pravděpodobně titíž lidé financují i alternativní zdroje informací, které se mohou i vcelku přiblížit pravdivému popisu skutečnosti, protože jsou většinou sledovány hloubavějšími, kritičtějšími jedinci, kteří nespolknou každou otisknutou nebo odvysílanou blbinu. Jakékoli hádky, jestli KGB či CIA nebo Havel nebo Klaus postrádají smysl, protože oba jsou (resp. byli) pravděpodobně členy téže lóže a za jejich kroky a prohlášeními stojí ti samí loutkoherci. Když použijete základní zásadu „Sleduj peníze“ , pravděpodobně vás to dovede vždy k těm samým skupinám, k těm samým lidem.

Jedinou cestou z této šlamastyky je změna ústavy ve prospěch přímé demokracie. Zákaz politických stran, kdy si lidé volí své zástupce ze svého středu, tedy z jednotlivých volebních okrsků. Financování kampaní třetími osobami by mělo být zakázáno. Zároveň s poslanci by si lidé volili i místního soudce, místního velitele policie, místního státního zástupce a místní samosprávu. Tím by se eliminoval vliv velkých peněz a zkomplikovala korumpovatelnost (místo čtyř pěti stran by bylo nutno zkorumpovat všechny). Dále by se musela změnit pravidla financování státních nákupů a výdajů tak, aby byla naprosto průhledná a to i u tajných nákupů a výdajů. Dalším důležitým prvkem přímé demokracie je odvolatelnost a zrušení imunity pro kriminální delikty. Posílení úlohy referenda a přesné definování událostí, které musí být veřejným plebiscitem řešeny. Jak ale zajisit změnu ústavy bez masového protestu celého národa, to nevím. Současní kapříci si rybník sami nevypustí. Taky se bojím, že celonárodní hnutí vedoucí k odvolání současné garnitury by vedlo k vynoření nové, velkými penězi vytvořené skupiny vůdců, kteří by onen společenský pohyb nasměrovali do předem připravených pozic. Z tohoto rizika je jedinou vyzkoušenou cestou zkušenost z Islandu, kde byl stávající parlament rozpuštěn po veřejném nátlaku a nově kooptován losem, takže nikdo nemohl předem vědět a tedy dopředu ovlivnit, kdo v parlamentu bude. Takto upravený zastupitelský orgán dohlédl na změnu ústavy dle pokynů celonárodního hnutí. Island po těchto událostech zažil nepříjemný ekonomický propad, ale dnes, osvobozen od okovů uměle vytvořeného dluhu a jeho úroků, už je na cestě vzhůru a zdá se, že má šanci být jednou z nejzdravějších ekonomik na světě.

Autor: Jaroslav Moučka | úterý 9.10.2012 12:11 | karma článku: 20.47 | přečteno: 1495x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Pavla Kolářová

Kam s ní?

Před lety byla taková příjemně měkoučká, pěkně tvarovaná a pružná. Každý se s ní rád pomazlil a těch radostí, co si do sytosti užili... Jó to byly časy! Bezstarostné mládí plné divokých a vášnivých nocí, láskyplných vzdechů a...

28.5.2020 v 16:04 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 306 | Diskuse

Lukáš Burget

Lipovská vstoupí do Rady, Kalousek vystoupí z církve

Byli zvoleni tři z patnácti členů Rady České televize a reakce některých politiků stanovují nové dimenze hysterie

28.5.2020 v 16:00 | Karma článku: 35.38 | Přečteno: 732 | Diskuse

František Skopal

Žijeme ve světě pokřivených pojmů! A proto křivíme svět!

My lidé jsme bytostmi citu a racionality. Jde o dva základní prvky naší osobnosti a jedině na nás záleží, který z nich upřednostníme. Který z nich postavíme na první a který na druhé místo.

28.5.2020 v 15:59 | Karma článku: 6.13 | Přečteno: 93 | Diskuse

Petr Omelka

Dnes tričko s Husákem a zítra třeba s Urválkem?

Časy se mění a někdo by mohl říci, že lidé čím dál víc blbnou. Otázkou zůstává, jestli se ta naše blbost jednou neobrátí proti nám.

28.5.2020 v 8:54 | Karma článku: 20.14 | Přečteno: 506 | Diskuse

Vendula Rábová

Hurá, čas daňových přiznání je tu!

Celý rok se na to těšíme! Těch papírů a razítek. Toho vzrušeného hledání potřebných dokumentů, dokladů a faktur, dobrodružného počítání, skenování, kopírování a emailování, těch příjemných návštěv na úřadech a našich milých účetní

27.5.2020 v 20:05 | Karma článku: 8.13 | Přečteno: 275 | Diskuse
Počet článků 187 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2778

Chtěl bych žít v demokratickém kapitalismu, kde se k sobě lidé chovají slušně, kde parazit je parazitem ať pobírá bezdůvodně sociální dávky anebo tyje ze spekulací na druhých, a kde se pracovitý člověk má dobře, kde politik chápe svůj mandát jako službu své vlasti a ne příležitost, jak si nahrabat, kde je soudce občany volený zástupce spravedlnosti, která se neřídí stohy dvojakých paragrafů, ale přirozeným právem a zdravým rozumem. Chtěl bych žít v zemi, kde se stát necpe lidem do životů, ale slouží a chrání tvůrce hodnot. A taky bych chtěl žít v zemi, kde slovo vlastenectví není pošlapáváno a zesměšňováno agenty cizích zájmů.

Místo toho žiji v oligarchokratickém systému, kde platí jediné zlaté pravidlo: Kdo má zlato, určuje pravidla. Žiji ve světě, kde svoboda je otroctví, válka je mír a pravda je lež a hromadě bezobratlovců nevadí za mrzký peníz tu lež psát nebo vysílat.

Najdete na iDNES.cz