2013 - soumrak americké hegemonie

7. 01. 2014 12:24:27
Pročítám komentáře a rekapitulace k uplynulému roku a vcelku mne nepřekvapuje, že se v nich téměř nevyskytuje vyhodnocení hlavní, přelomové události. Korporátní média pak ani nezmiňují promluvu bývalého polského disidenta a prezidenta Lecha Walesy na toto téma. Tou zásadní novinkou je začátek konce americké dominance na naší planetě. Spojené státy jsou stále ekonomickou a vojenskou velmocí, ale v loňském roce přišly o značnou část respektu, který jejich ekonomická a vojenská síla vzbuzovala.
Vlevo instrukce pro protestující na náměstí Tahrir v arabštině, vpravo instrukce pro protestující na Majdanu v ukrajinštiněVlevo instrukce pro protestující na náměstí Tahrir v arabštině, vpravo instrukce pro protestující na Majdanu v ukrajinštině

Podívejme se na to detailněji. Prvním velkým úderem byla aféra Snowden, která všem, kdo čtou jen korporátní média přinesla překvapivou novinku: elektronická komunikace již zcela postrádá byť i jen náznaky soukromí. Vzhledem k výrazné medializaci celé aféry si stále ponechávám v zásobě alternativu, že celý únik informací je pečlivě připravenou zpravodajskou akcí, jejímž cílem je přispět k zvyšování chaosu a nedůvěry v národní státy, aby globální oligarchie mohla až nazraje čas přijít se „spásným“ řešením: globální vládou, která mimo jiné zajistí, aby se podobné fízlování lidí již neopakovalo (tak jako slibovali, že se po založení FEDu již nikdy nebudou opakovat hospodářské krize, že?). Každopádně USA z této aféry vyšly velice pošramocené. Přitom v době, kdy byl Snowden v Hong Kongu mohly Spojené státy minimalizovat škody tím, že by Snowdena braly jako idealistu, který jen chtěl poukázat na porušování lidských práv zemí, která je jejich kolébkou a která dnes vyžadování jejich dodržování používá selektivně (tzn. tam kde se to hodí) jako propagandistický nástroj nebo dokonce jako záminku k nasazení vojenské síly. Protože jej ale arogantně kriminalizovaly, byl nucen požádat o azyl Rusko, tu nedemokratickou zemi porušující lidská práva korupčních privatizačních oligarchů, globálními oligarchy placených znesvěcovatelek chrámů, polonahých, globálními oligarchy placených, poběhlic a globálními oligarchy placených ekoteroristů z Greenpiss.

Hlavní geopolitickou prohrou USA je v loňském roce jednoznačně skutečnost, že díky mistrné šachové partii ruských politiků, zejména prezidenta Vladimíra Putina a ministra zahraničí Sergeje Lavrova, se podařilo zabránit přímému napadení Sýrie. Hlavní příčinou rozpoutání teroru importem militantů do pokojné země vedle snah o mocenské přeskupení Blízkého a Středního východu, byly plány výstavby plynovodu z Iránu přes Irák do Sýrie. Z hlediska strategické geopolitiky by Spojeným státům daleko více vyhovoval konkurenční plán na výstavbu plynovodu z Kataru přes Saudskou Arábii, Jordánsko a Sýrii až do Turecka ke břehům Evropy, což by oslabilo energetickou dominanci Ruska v Evropě. Pro tento konkurenční plán bylo potřeba odstavit Bashara Assada od moci a proto, ve jménu lidských práv, zahynulo přes 130.000 lidí většinou rukama Katarem, Saudskou Arábií a západními velmocemi financovaných a vytrénovaných hrdlořezů ze všech končin muslimského světa. Americká diplomacie v této záležitosti působila vedle té ruské jako stádo nekoordinovaných ovcí.

Celou sérii amerických ponížení zakončil pokus Západu o vyvolání další barevné revoluce, pro změnu opět na Ukrajině. Výrobci revolucí byli tentokrát tak zaskočeni náhlým ukrajinským uvědoměním si absolutně nevýhodných přístupových podmínek k EU, že museli sáhnout do Manuálu na vyvolávání revolucí a použít vzorový návrh instruktážního letáku (Příloha 1 Manuálu) pro účastníky demonstrací a jen jej přeložit do ukrajinštiny. Stejný vzorový typ letáku byl naposledy použit v Egyptě při svrhávání prezidenta Mursího, jen texty byly v arabštině. Cílem této geopolitické hry, kromě vyplundrování Ukrajinského národního bohatství a získání nového trhu na zaplavení západním (v Číně vyrobeným) šuntem, bylo zejména posunutí Západem kontrolované linie přímo k ruským hranicím. Nic nepomohlo hulákání všech možných „neziskovek“ financovaných nejrůznějšími „Sörös/National endowment for Democracy/CIA“ fondy, které do Kyjeva svážely nájemné protestující zejména z Haliče, která jediná by měla jakýs takýs prospěch ze vstupu Ukrajiny do EU. Západní média samozřejmě přinášela reportáže jen z „našeho“ Majdanu. Že se po celé zemi konaly antiMajdan demonstrace zcela ignorovala. Nepomohlo ani to že se v Kyjevě vystřídala celá plejáda kašpárků od McCaina po Schwarzenberga a Kocába (přečetl tam jakýsi „socialismussirozvracetnenecháme“ dopis jménem nevím koho, rozhodně ne v mém – nepamatuji si, že by byl někde za někoho zvolený do nějaké funkce –ale havloidi rádi něčím jménem tlučou hubama bez jakéhokoli mandátu). Nepomohla ani policejní brutalita coby rozbuška. Putin vystihl momentum a přispěchal s nabídkou, která zemi na pokraji fiskálního útesu vyřešila akutní obtíže i dlouhodobé perspektivy. Brusel utřela hubu a s ní i další bod Projektu pro nové americké století (PNAC).

A zatímco se pozornost médií upínala k Sýrii a později k Ukrajině, Maďarsko splatilo předčasně své úvěry u Mezinárodního měnového fondu, požádalo tuto globalistickou destruktivní instituci, aby opustila jejich zemi, a pokročilo mílovými kroky v projektu plynovodu South stream z Ruska přes Bulharsko, Srbsko a Maďarsko, Chorvatsko a Slovinsko, který by měl být spuštěn kolem roku 2017. Tento projekt nadále posílí energetickou závislost Evropy na dodávkách zemního plynu z Ruska.

Před koncem roku došlo ještě k několika dalším událostem, které do celkové mozaiky stojí za zaznamenání. Tou první byla změna iránského politického vedení, které bylo mocnostmi využito ke změně kurzu k této starobylé zemi. Irán najednou nepředstavuje jaderné nebezpečí a nadále (jako by to někdy bylo jinak) pokračuje ve svém jaderném výzkumu výhradně směrem k mírovému využití jaderné energie. Netanyahu sice může nadále vykřikovat (jak to činí Izrael posledních 20 let), že Irán dělí od získání atomové bomby několik týdnů, ale zdá se, že mu to už nebude nic platné. Na druhou stranu je možné, že na černé listině se ocitne dosavadní spojenec USA a Izraele Saudská Arábie. Korporátní plátek New York Post a spolu s ním i globalistická hlásná trouba Washington Times před vánoci zveřejnili únik Georgem Bushem ml. zcenzurovaných 28 stran z oficiální zprávy o 11. září 2001, ze které vyplývá, že Saudská Arábie a její současný šéf kontrarozvědky a bývalý velvyslanec v USA Bandar Bin Sultan (ten samý, který loni nepřímo Putinovi vyhrožoval, že pokud nezastaví svou podporu Sýrie, pustí z vodítka jimi kontrolované čečenské teroristy na olympiádu v Soči) jsou přímo zapleteni v přípravách a realizaci útoků na WTC a Pentagon. Podle logiky posledních 12ti let by měla následovat likvidace moci wahabistických Saudů nad Arabským poloostrovem otevřenou invazí amerických jednotek, ale k tomu asi nedojde. Přesto se zdá, že moc Saudů je zpečetěna (nezapomeňme, že informaci přinesla média hlavního proudu, tedy ta, která šíří propagandu globální finanční mafie) a mapa Blízkého východu bude nakonec stejně přemalována. Poslední zajímavou zprávou je skutečnost, že irácké bezpečnostní složky spolu s bojovníky iráckých kmenů Albu Assaf a Albu Ali začaly společně čistit západní oblasti Iráku od doposud velice užitečného nástroje západních rozvědek – islámských fundamentalistů, zejména Al-Kejdy.

Všechny tyto události, které jsou podle mého názoru, projevy téhož procesu, mohou mít několik výkladů z nichž dva jsou nejpravděpodobnější.

Tím prvním je, že moc globálních oligarchů slábne a jejich kontrola nad politickými špičkami se vytrácí. V takovém případě už by jen stačilo odebrat oligarchům právo tisknout peníze, které národům zákeřně uloupili, k čemuž je zapotřebí nezávislé politické vůle, a jejich moc se rozplyne jak pára nad hrncem. To by byla dobrá zpráva, ale jsem k tomuto „fulfordovskému“ pojetí velice skeptický. Jako pravděpodobnější se mi jeví možnost, že oligarchové přemísťují svou pozornost do Asie, záměrně přitom oslabují mezinárodní i vnitřní pozici USA, aby uspíšili vyvolání nepokojů mezi nespokojenými americkými občany a tím chaos, který potřebují ke konečnému převzetí moci. Této interpretaci odpovídá posilování mezinárodní i domácí pozice Vladimíra Putina, jehož úkolem může být položení základů Asijské unie, podobné té evropské. Dosavadní mezinárodní organizace v Asii (Šanghajská organizace spolupráce, ASEAN) nemají panasijskou aspiraci. Zato v doznívající ukrajinské krizi už bylo slyšet hlasy o vstupu Ukrajiny do Ruskem organizované Celní unie, která nápadně připomíná Evropské sdružení uhlí a oceli založené v roce 1952 v Paříži 6ti zeměmi, což byl zárodek dnešní EU.

Ať tak či onak, v roce 2014 nás, jak se domnívám, čekají velké změny v geopolitickém uspořádání. Velké změny koneckonců předpovídá i egyptská vědma, která předpověděla jak pád Mursího v době, kdy jeho pozice byla pevná, tak sněžení v Egyptě, k čemuž nedošlo po více než 100 let. Boje o energetickou dominanci budou ještě nějakou dobu pokračovat a stále bych nevylučoval riziko rozsáhlého válečného konfliktu. Pravděpodobně dojde i k vytvoření nového centra finanční moci v Číně, které do jisté míry nahradí Wall street. Máme se bát Ruska? Zatím není v pozici, aby se mohlo chovat arogantně a velmocensky jako Spojené státy, ale jak bude jeho mezinárodní reputace sílit, jeho chování se bude měnit a nakonec bude stejná osina v zadku jako jsou dnešní USA. Momentálně, protože Putin si buduje svou mezinárodní mocenskou základnu v zemích, které se ještě drží tradičních hodnot, se ruská politika jeví jako hlas zdravého rozumu, ale je pravděpodobné, že všeho dočasu a že i Rusko časem vyprodukuje politické kreatury typu Manuela Barrosy nebo Johna McCaina a že se budou opět prosazovat choromyslné levičácké ideologie typu klimatismu, homosexualismu, multikulturalismu, feminismu a politické korektnosti

Zdroje:

http://nypost.com/2013/12/15/inside-the-saudi-911-coverup/

http://www.voltairenet.org/article181535.html

http://www.reflex.cz/clanek/veda/53280/egyptska-vestkyne-v-roce-2014-se-mapa-sveta-zmeni-stoji-to-fakt-za.html

http://www.prisonplanet.com/anti-communist-icon-america-no-longer-leads-the-world.html

Autor: Jaroslav Moučka | úterý 7.1.2014 12:24 | karma článku: 24.27 | přečteno: 1542x

Další články blogera

Jaroslav Moučka

Na vojnu sú treba tri veci: peniaze peňéži, peníze

Transparency International vydala studii, kde pýše, že jednou z hlavních hnacích sil války vedené IS je korupce místních úřadů.

22.2.2017 v 10:33 | Karma článku: 21.21 | Přečteno: 656 | Diskuse

Jaroslav Moučka

Je Doník skutečným revolucionářem v Bílém domě?

Kulturní marxisti všech zemí vyrazili na křížovou cestu proti nově demokraticky zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Babišův idnes plní údernickou normu 3 antitrumpovské články denně.

13.2.2017 v 9:54 | Karma článku: 20.03 | Přečteno: 566 | Diskuse

Jaroslav Moučka

Osídlení Sudet

Ve včerejším idnesu je článek o Osoblaze a jak se tam lidem těžko žije. http://ostrava.idnes.cz/pribehy-sidlist-osoblaha-na-krnovsku-dwq-/ostrava-zpravy.aspx?c=A170130_181103_ostrava-zpravy_jog

1.2.2017 v 10:37 | Karma článku: 28.33 | Přečteno: 1965 | Diskuse

Jaroslav Moučka

Trump versus Streep

Dal jsem si časový odstup od události, abych byl schopen se oprostit od případných emocí a vidět celou záležitost takříkajíc s čistou hlavou.

30.1.2017 v 10:22 | Karma článku: 35.20 | Přečteno: 2019 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jaromír Tichý

Jak má dnes vypadat businessman?

Když už jsem začal přechodně s nevinařskými tématy, rozhodl jsem se napsat článek na téma image obchodníka - muže. Myslím, že je to užitečné. Občas člověk stále narazí na velmi "divné týpky".

21.1.2019 v 18:10 | Karma článku: 8.38 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jonáš Jenšovský

Krev teče vždycky červená aneb Když plakátky nekecají

Hanina Veselá není v tuzemských vodách fantastiky nový zjevením a Magnolie novou postavou. Tak se koukneme, jak nám ta drzá kočka obstála tentokrát...

21.1.2019 v 17:45 | Karma článku: 4.90 | Přečteno: 176 | Diskuse

Michal Pohanka

Individuálně plánovaná smrt? Aneb Když jste (byl) starý, nemocný a bezmocný 6

Jsem už z oboru bohužel zvyklý na ledacos a hned tak mě něco nerozhází, ale nedávné utrpení člověka, říkejme mu třeba pan Slonos, překonalo všechna má negativní očekávání.

21.1.2019 v 16:53 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 793 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Já si, hergot, svůj porod nepamatuji

Největší chybou státu je to, že se nevěnuje velká pozornost složitému tématu - rodina. A ještě větší chybou je, že neexistuje žádný pořad, který by lidem sdělil, co je důležité pro vývoj jejich dětí, ale i jich samotných.

21.1.2019 v 15:07 | Karma článku: 18.61 | Přečteno: 552 | Diskuse

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 31.49 | Přečteno: 767 | Diskuse
Počet článků 187 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2760

Chtěl bych žít v demokratickém kapitalismu, kde se k sobě lidé chovají slušně, kde parazit je parazitem ať pobírá bezdůvodně sociální dávky anebo tyje ze spekulací na druhých, a kde se pracovitý člověk má dobře, kde politik chápe svůj mandát jako službu své vlasti a ne příležitost, jak si nahrabat, kde je soudce občany volený zástupce spravedlnosti, která se neřídí stohy dvojakých paragrafů, ale přirozeným právem a zdravým rozumem. Chtěl bych žít v zemi, kde se stát necpe lidem do životů, ale slouží a chrání tvůrce hodnot. A taky bych chtěl žít v zemi, kde slovo vlastenectví není pošlapáváno a zesměšňováno agenty cizích zájmů.

Místo toho žiji v oligarchokratickém systému, kde platí jediné zlaté pravidlo: Kdo má zlato, určuje pravidla. Žiji ve světě, kde svoboda je otroctví, válka je mír a pravda je lež a hromadě bezobratlovců nevadí za mrzký peníz tu lež psát nebo vysílat.

Najdete na iDNES.cz