USA – ztráta hegemonie potvrzena

V mé novoroční rekapitulaci (http://moucka.blog.idnes.cz/c/390682/2013-soumrak-americke-hegemonie.html) jsem upozornil na hlavní událost loňského roku a tím byl dle mého (a nejen mého) názoru úpadek vlivu Spojených států. Upřímně řečeno jsem neočekával, že události vezmou tak rychlý spád a já se budu moci k tématu vrátit v tak krátkém čase. Zaskočilo mne to i z toho důvodu, že jsem chtěl napsat článek o tom, proč se většina Čechů a Moravanů (ale vím, že se to týká i Slováků a pravděpodobně i dalších spřátelených národů) stále více cítí ve své vlastní zemi jako trpění hosté, jehož součástí (toho článku) by bylo i širší vysvětlení o podstatě a úrovních vykonávání moci a kterak rezignace národní elity na definování a realizaci konceptuání moci nutně vede ke ztrátě suverenity. Takže se teď budu muset obejít bez pojmů, které by v dosud nenapsaném článku byly vysvětleny.

PUTIN SCHVALUJE GENERÁLA AL-SISI NA PREZIDENTA EGYPTA

Uvědomme si, jaké události se v posledních několika dnech přihodily. V prvé řadě došlo k tomu, že Kongres Spojených států dne 12.2. schválil další navýšení dluhového stropu až do března 2015. Udělat to museli, protože jinak by se USA ocitly v platební neschopnosti. Česká média o tom kupodivu nijak nereferovala (kromě finančních serverů). Hned další den odcestoval ministr zahraničí Kerry do Číny žadonit o to, aby Země středu nakoupila čerstvě emitované US bondy za US dolary, protože FED už nebude nadále navyšovat peněžní zásobu tiskem dolarů (eufemicky v newspeaku nazývaném „kvantitativní uvolňování“. Kvantitativního uvolňovače Bernankeho koneckonců nahrazuje ve funkci první guvernérka v historii FEDu, dáma s krásným českým jménem Janet Yellen [čti „jelen“]).

Co se, ale odehrálo na mezinárodní scéně bezprostředně po hlasování Kongresu

1. Dosavadní ministr obrany Egypta generál al-Sisi odcestoval do Moskvy. Po jeho setkání s Vladimírem Putinem je vydána kratičká zpráva, že „ruský prezident přeje generálovi al-Sisimu mnoho úspěchů v prezidentských volbách“! Až do tohoto okamžiku nebylo oficiálně sděleno, že al-Sisi kandiduje, pouze bylo zveřejněno jeho zvažování ucházet se o tuto funkci. A nyní byla jeho kandidatura oznámena prostřednictvím krátkého komunikátu ruského prezidenta. Posílá nám (světu) Putin tímto nějaké hlubší sdělení? Budou se od teď kandidáti na hlavy států jezdit nejprve ukazovat prezidentovi Ruské federace? A co USA? Mají si kde hrát? Vydaly v reakci krátké prohlášení, že se jedná „o vměšování Ruska do vnitřních záležitostí Egypta“. Vměšování? Že by ve Washingtonu pochopili a proto to nazvali vměšováním? Ne oni nepochopili. Oni vědí!
2. Angela Merkel deklaruje úmysl vybudovat evropský komunikační systém bez účasti Spojených států a zároveň záměr reorganizovat své tajné služby s cílem neutralizovat možnost odposlouchávání Evropy americkými rozvědkami. Znamená to faktické ukončení okupace Německa ze strany vítězných mocností (a zejména USA) coby jednoho z výsledků 2. světové války? Jak věděla, že USA toto v klidu přejdou?
3. Čina zareagovala na dřívější stanovisko Spojených států ohledně jejich námořních operací v Jihočínském moři v tom duchu, že „Spojené státy nemají co mluvit do dění v oblastech, kde nemají své zájmy“.
4. Ministr zahraničí Německa Steinmeier se setkává s ministrem zahraničí RF Lavrovem a po jejich setkání vydává prohlášení, že „je třeba dát čas Ukrajině na zklidnění společenských procesů a umožnit, aby Ukrajina a její občané SAMI našli cestu z krize“. Před 12.2. ovšem  tentýž Steinmeier považoval ruské návrhy směrem k Ukrajině za „skandální“ a chtěl, aby byl „vyvíjen tlak na Janukovyče“.
5. Tchaj-wan a Čína zahájili první oficiální rozhovory na nejvyšší úrovni od roku 1949. Kromě toho se již nějakou dobu objevují informace o tom, že v tichosti probíhají rozhovory o znovusjednocení Korejského poloostrova. Pokud by došlo k urovnání sporů mezi Čínou a Tchaj-wanem a mezi oběma Korejemi, přišla by současná globální finanční oligarchie o dva významné body na tváři naší planety, které mohly být potenciálním zdrojem globálního konfliktu a nadále by zůstal jen jeden Izrael – Palestina
6. Poslední bod se neváže výhradně k datu 12.2., protože se tyto věci připravují dlouhodobě, ale jedná se o významný signál. U příležitosti olympiády v Soči byla vytvořena emise pamětních mincí. To samo o sobě není nic divného, jenomže design těchto mincí hovoří jasnou řečí
• Z mince zmizel jednoduchý ruský dvojhlavý orel
• Byl nahrazen kompletním znakem Ruské federace
• Zmizel název emitenta Ruská banka (který byl doposud na všech regulerních i pamětních mincích)
• Objevil se název emitenta Ruská federace
• Mezi nominály jsou tradiční 3 rublovky a 25ti rublovky, které dnes v oběhu nejsou – signál návratu ke „starým dobrým časům“? Čímž nemyslím dobu komunismu

Co to všechno znamená? Docházím k závěru, že jedno jediné: Spojené státy přestaly být silou se kterou se musí počítat při každém mezinárodním i vnitrostátním politickém kroku. To co zůstává otevřenou otázkou je, jestli se přesouvá centrum globální moci ze současné rothschieldovské (windsorské?) oligarchické skupiny na jinou entitu (letité klany v Asii?) nebo zda ta současná jen pouští USA k vodě (či opouští potápějící se loď) a potřebuje čas na přeskupení sil a reorganizaci. Každopádně 7 sebevražd vysokých bankéřů za poslední měsíc z bank a finančních institucí patřících do okruhu současné oligarchie naznačují silné tlaky v této zločinecké síti. Dalším signálem je šířící se legalizace marihuany narušující monopol finanční oligarchie a britské královské rodiny na celosvětový obchod s drogami. Zároveň se tím potvrzuje má domněnka, že Snowdenův „comming out“ byla připravená zpravodajská hra s cílem hluboce poškodit renomé USA. Ať tak či onak můžeme vbrzku očekávat silné turbulence na finančních trzích v okamžiku, kdy se začnou hroutit giganti současného finančního sektoru. No a pak se uvidí, jestli toho národy světa využijí, vezmou si zpět právo vydávat peníze, jak to naznačuje emise olympijských mincí, a následně zatočí s každým, kdo by se pokusil na tomto procesu parazitovat, jak to v minulosti udělala současná oligarchie, nebo zda tuto možnost propásneme a budeme nadále žít ve světě spoutaném lichvářskými praktikami a vytvářením peněz ze vzduchu.

Zábavné na celém procesu bude pozorovat, jak se s touto novou situací popasuje naše poněkud omezená politická vrstva a přitroublá mediální sféra. Jak dlouho jim bude trvat než se zorientují a vymění noty na stojáncích, aby věděli ve které tónině mají cvrlikat nyní, aby se snad někdo mocný na ně nepohněval a oni nepřišli o drobečky spadlé z hodovního stolu.

Těžko se odhaduje, jak nadcházející změny ovlivní EU, navíc potenciálně nalomenou v důsledku nadcházejících eurovoleb, kdy ve většině zemích výrazně posilují euroskeptické strany, protože jednotlivé národy už mají diktátu z Brusele plné zuby. Doufám, že nezůstaneme v tomto trendu pozadu a vyšleme do bruselské Babylónské věže zástupce, kteří ve spojení s dalšími, podobně naladěnými stranami, rozleptají samotné fundamenty současného stavu, abychom mohli hledat nové formy mírové spolupráce suverénních národních států Evropy.