Vědci z Princeton University udělali náročný sociologicko-psychologicko-sociálně antropologický výzkum a zjistili to, co si cvrlikají vrabci na střeše a tušení o tom nemají jen konzumenti meanstreamových médií, které jsou v rukách těch, kteří se snaží, pomocí oněch prostředků masové komunikace, tuto prostou pravdu před lidem utajit.
Přitom zvrhnutí se demokracie do oligarchického systému je jednou ze zákonitostí demokracie jakožto dekadentního politického zřízení. Tuto definici vyslovil již před 2,5 tisícem let řecký filosof Platón ve svém díle Ústava a je stále platná. Je to v podstatě jednoduché. V ekonomicky svobodném zřízení, jakým se demokracie (alespoň ve svém počátku) jeví, je automaticky nastolena tendence ke koncentraci hmotných statků. Neboli, že jedni bohatnou a druzí chudnou. Někdo (zblbnutý liberalistickými poučkami) by řekl, že tato tendence je dána tím, že jedni jsou prostě schopnější než druzí. Ano, ale... Tím ale je, že schopní lidé, kteří ovšem nepostrádají svědomí a slušnost k bližním, se dokáží většinou vypracovat do pozice místní (okresní, krajské) honorace. Pro to, aby se člověk stal oligarchou je zapotřebí ještě něco navíc: bezohlednost a krutost. Mezi východoevropskými a západoevropskými oligarchy je jen jeden rozdíl. Ti západní měli dostatek času (v případě dynastických rodin dokonce nějaké to století), aby mezi sebe a svinstvo, které páchají, naskládali dostatek clon a mezičlánků, takže je prakticky nelze bezprostředně spojit s jednotlivými událostmi.
No a jakmile koncentrace bohatství dosáhne kritické úrovně, začne takový oligarcha spřádat plány na ovládnutí politické moci, monopolizaci svého byznysu a ztotalitnění společnosti. To, co rozumný oligarcha ponechá beze změny, je vnější zdání, že se vlastně nic nezměnilo. Lidé ještě dlouho poté, co se společenské poměry změnily, dál chodí v dobré víře k volbám s pocitem důležitosti svého rozhodnutí. Nic nového pod sluncem. Přesně takovýmto způsobem se starý Řím změnil z republiky v císařství. Byť s mezihrou druhého triumvirátu a občanské války po zavraždění prvního uchvatitele moci Gaia Julia Caesara na schodech Senátu.
Náš svět se v současnosti nachází ve stavu, kdy několik stovek rodin vlastní více majetku než 50% nejchudších obyvatel planety. A nejen že vlastní toto obrovské bohatství. Oni prakticky drží značnou část lidstva doslova za koule. Jimi vlastněné korporace ovládají distribuci pitné vody a energií, těžbu surovin, půdu, výrobu potravin, obchodní sítě, média a.... tvorbu peněz. Začátkem konce americké demokracie bylo ustavení centrální banky FEDu v roce 1913, na kteroužto soukromou instituci bylo přeneseno právo vydávat měnu. Skrze ni tato hrstka lidí rozhoduje, jestli bude krize nebo konjunktura. Přitom vyvolání každé krize má přesné, předem definované cíle. Jedním z nich bývá monopolizace kteréhokoli odvětví ekonomiky, dalším může být změna politického systému, vyvolání válek apod.
Co se americké demokracie týče, chapadla oligarchické chobotnice již zasáhla všechny aspekty centrální moci, ale stále ještě se drží místní samosprávy. Zejména moudré, důsledné oddělení soudní moci od politické (místní soudci jsou voleni občany, stejně jako šerifové) zajišťuje alespoň v základních aspektech ochranu lidí před zvůlí zkorumpovaného státu. Oligarchická mafie sice již dávno ovládla univerzitní školství (a tedy i výchovu mladých právníků, budoucích soudců) a snaží se deformovat chápání filozofie a ducha Ústavy a Deklarace lidských práv, ale institut velké poroty, složené z laiků, a nutnost nechat se zvolit, chci-li zastávat pozici soudce, zajišťuje dostatek prostoru pro zachování zdravého rozumu neboť pochopení pro to, co je správné a co není, má každý člověk od Boha zakódované v genech. Vše ostatní je zkorumpované penězi a neviditelnou mocí. Zákonodárná moc schvaluje jeden protilidový zákon za druhým Patriot Actem počínaje a Zákonem na ochranu Monsanta konče. Celá mocenská mašinérie pracuje ve prospěch korporací. Občan byl redukován na volební hlas.
Jsou tendence svolat tzv. Konvent, což je setkání zástupců jednotlivých států Unie, který má pravomoc odvolat prezidenta, měnit Ústavu. Požádat o svolání Konventu musí minimálně 34 států Unie. Momentálně probíhá právní bitva o uznání toho, zda již 34 států svolání konventu odsouhlasilo či nikoli (některé totiž odsouhlasily a pak to odvolaly a pak zase odsouhlasily).
My odsud z Evropy a zejména té střední, kde jsme skutečnou demokracii prakticky nikdy nepoznali, můžeme americkému lidu jen držet palce, aby stihl hydře zkorumpovaného agresivního státu setnout hlavu, než pozře poslední zbytky svobody a FEMA internuje nepohodlné a odbojné jedince v nachystaných koncentrácích. Je to i pro nás důležité. Globální korporace natahují své drápy po Evropě v podobě smlouvy TTIP, která by postavila zájmy korporací nad evropské právo i právní systémy členských zemí. Pokud tyto procesy nezastavíme, 200 let starý demokratický experiment zemře a bude nahrazen korporativistickou oligokracií, čili svého druhu fašistickou diktaturou. A pak Bůh ochraňuj lidstvo.
Zdroj informace o studii na Princeton University:
http://www.bbc.com/news/blogs-echochambers-27074746
