Libye očima očité svědkyně – svědectví Lizzy Phelan

Tématu Libye jsem se dlouho nevěnoval, těch článků tady bylo na toto téma dost, je dobré, že tu oficiální propagandu, ač posvěcenou našim bombardérem VH, už skoro nikdo nebere. Vzhledem k tomu, že všem českým německým médiím čouhají jen boty z pomyslné zadnice novodobého globálního Dr. Goebbelse a všichni píšou, jak jejich páni práskají bičem (někdy si říkám, co za kreatury je schopno povolání novináře vykonávat aniž by jim bylo špatně ze sebe samých), rozhodl jsem se zveřejnit zde na stránkách požehnaného blogu idnes výpověď novinářky Lizzy Phelan, která zůstala zablokována v Tripoli v hotelu Rexos spolu s dalšími západními žurnalisty, když do Libyjské metropole vtrhli rebelové. O Lizze dohromady nic nevím, krom toho, co na sebe sama řekla ve svém svědectví. Její svědectví je myslím cenné, protože popisuje situaci jinak, než běžně čítáme a to přesto, že Lizza má zřejmě vyhraněně marxistické názory a používá velmi marxistický slovník, s čímž se neztotožňuji. Její svědectví ale představuje alternativu, pluralitu, která zde zoufale chybí. Přikládám i video záznam, ale je v angličtině, takže ti kdož jí nevládnou si přepis jejího svědectví mohou přečíst níže. Prosím i ty čtenáře jimž je marxistická rétorika Lizzy zcela proti srsti, aby to vlídně přešli a zaměřili se na osobní zkušenost očitého svědka, která nám většinou chybí a to jediné co si můžeme přečíst v tisku nebo vidíme a slyšíme v televizi jsou právě jen páchnoucí pšouky Dr. Goebbelse.

Lizza Phelan:

Děkuji, že mě Stop War Crime pozval. Za posledních 6 měsíců jsem Libyi navštívila dvakrát. Poprvé jsem tam byla na mírové misi a podruhé jako korespondent Press TV a taky jsem dělala zprávy pro Russia Today. Odešla jsem po tzv. pádu Tripoli a byla jsem tam během týdne bojů. Tehdy jsme si s kolegy dali válku v Libyi do kontextu a pochopili jsme, že válka v Libyi je válka proti Africe. NATO tam útočí proti statisícům vojáků, ale také proti tisícovkám normálních žen a mužů, byla tam spousta žen, které dobrovolně pomáhaly od začátku krize bránit svou zem a byly vyzbrojeny vládou. Během toho týdne, kdy začaly boje v Tripoli jsem viděla, jak obyčejní lidé vzali zbraně, které se naučili během posledních 6ti měsíců používat, aby chránili svou zem. Jako novinářka budu taky hovořit o roli médií. Tohle je neuvěřitelná mediální válka, která byla namířena na kriminalizaci libyjské vlády a Kaddáfího. Média řekla, že tisíce lidí měly být zabity v Benghází, ale nikdy nám neukázali důkazy. Řekla, že vládou tam bylo zabito 6 tisíc lidí. Organizace pro lidská práva potvrdily, že zemřelo asi 250 lidí na obou stranách. Média řekla, že libyjská vláda útočí na své vlastní lidi ze vzduchu, ale ruské výzvědné satelity prokázaly, že to bylo nemožné. Řekla, že vláda najímá žoldáky z celé Afriky, ale nikdy neukázala důkazy. Místo toho jsme viděli videa, kde byli černí Libyjci a černí Afričané lynčováni na náměstích pozemními vojsky rebelů, spousta lidí tomu přihlížela a natáčela to na mobily a západní zvláštní jednotky tomu jen přihlížely.

Média řekla, že Kaddáfí byl nenáviděn vlastním lidem, ale nikdy nám neukázala 1,7 miliónu lidí z 6ti miliónů Libyjců, demonstrujících na Zeleném náměstí  1. července. Obrovské masy z Tarhuna, Sabha, Bani Walid a ze Syrty a z celé země demonstrovaly, aby podpořily svého lídra a Jamahirii. Média nám nikdy neukázala zástupy obyčejných mužů a žen, kteří od vlády přijali zbraně, aby chránili své rodiny, čtvrti a celou zemi před lidmi, kteří by je chtěli uvrhnout do otroctví imperialismu. Média řekla, že se útočí na Kaddáfího jednotky, ale zcela ignorovala 33 dětí, 42 žen a 20 mužů, kteří jsou od počátku srpna pohřbeni v malé vesnici u Zlitanu. 21. srpna média řekla, že Tripoli padlo bez odporu, ale neřekla, že v průběhu 12ti hodin bylo ve městě zmasakrováno 1300 lidí a 9 tisíc jich bylo zraněno. Řekla, že Tripoli padlo bez odporu a že Saif al Islam byl zajat a že Kaddáfího sídlo Bab al Aziziya bylo převzato rebely. Ale navzdory těmto informacím, Saíf al Islam přišel osobně do hotelu, ve kterém jsem uvízla, a vzal skupinu novinářů ven, aby se mohli o všem přesvědčit na vlastní oči. Média nám neukázala tisíce lidí, kteří zaplavili Bab Al Aziziya a ulice Tripoli a mávali 22. srpna zelenou vlajkou. Média řekla, že Tripoli padlo bez odporu, ale neukázala nám to, co všichni novináři ze zahraničních médií viděli,totiž že Bab Al Aziziya byla zasažena 63x bombami NATO. Média nám neukázala  všechny ty lidi, shromážděné k obraně svého hlavního města před těmi, kdo je chtějí poslat zpět do dob koloniálních loutek. Tito lidé byli zasaženi střelami z palubních zbraní Apachů. Neukázala nám, jak stateční lidé z nejchudších oblastí  Tripoli Abu Salim, které nejsilněji podporují Kaddáfího, 5 dní vzdorovali až do 24.srpna. NATO útočilo na vše co se pohlo a hromady mrtvých těl ležely na ulicích. Média nám řekla, že země byla „osvobozena“. O 6 týdnů později rebelové přiznali, že nebudou schopni přemístit své velitelství do hlavního města a dále potvrdili myslím, že to bylo  dnes, že nemohou převzít Bani Walid a Syrtu, protože odpor v nich zůstává silný. Takže Kaddáfí, masový vrah, nenáviděný svým lidem tak moc, že prosí NATO, aby bombardovali jejich zemi? Nenávaiděný tak moc, že hlavní město padlo bez odporu? Nebo NATO masový vrah? Zabíjející libyjský lid, protože by zemřeli za svého představitele jako v Tripoli. Vím, že na to vše máme spoustu důkazů. Je jich tolik, že ani hlavní plátek britské konzervativní strany Daily Telegraph to nemohl zakrýt. Mezi spoustou zpráv indikujících malou podporu rebelů, kterou naopak Kaddáfí má, jeden článek publikovaný tento týden uvedl to, co jsem já při svém pobytu ve městě slyšela. Obyvatelka Syrty Susan Fardan řekla: „Pod Kaddáfím jsme žili v demokracii. Nebyl diktátor, žila jsem ve svobodě. Libyjské ženy měly plná lidská práva. Neznamená to, že nutně potřebujeme Muamara Kaddáfího, ale rozhodně chceme žít jako předtím.“ Ve stejném článku Omar Bukar říká: Život byl pod Kaddáfím dobrý. Nikdy jsme se nebáli.“ A v tomtéž článku někdo jiný říká: „Zabíjejí naše děti. Proč to dělají? Kvůli čemu? Život byl předtím dobrý.“ A ještě další říká: „Každý miluje Kaddáfího. A milujeme ho, protože milujeme Libyi. Teď zemi převzali rebelové. Budeme to muset přijmout, ale Muammar bude vždy v našich srdcích.“

Úžasná změna Al-Jazeery z kritického hlasu o imperialistických agresích v Iráku, Afghanistánu a Palestině na otevřeného facilitátora stejné agrese proti Libyi, Syrii a teď dokonce i progresivních národů Latinské Ameriky, byl nejspíš nejlepším propagandistickým trikem, jaký jsem kdy viděla. Vyjádřením podpory arabským divákům na západě, kdy se její hlas stal prominentním během populárního Arabského jara si vytvořila základ ke spojení všech vrstev na západě ke kriminalizaci Kaddáfího, když by ty samé vrstvy měly dělat opak vyzdvihováním nepříliš populární Libyjské Jamahírie a měly by se z ní poučit. Teď se vše srozumitelně propojilo. Ředitel Al Jazeery rezignoval po vydání depeší WikiLeaks, které odhalily, že přijímal pokyny od nikoho jiného než CIA. Byl nahrazen členem katarské královské rodiny, která je těžce zapojena ve válce proti svým arabským bratrům a sestrám v Libyi. I přes její jasnou roli, Al Jazeera pokračuje ve stejných podvodech na zezápadněném publiku s příběhy o tom, jak je největší tragédií lidí v suverénních státech globálního jihu nedostatek západní demokracie, zatímco nehledí na to, že na západě tato demokracie selhala. Zájem Al Jazeery oslavovat tuto ideologii je očividná, protože Katar má na svém území největší vojenskou základnu USA na středním východě a je blízkým přítelem Ameriky. Odjezd z hotelu Rixos, kde jsem uvízla na 5 dní, byl nejbizarnější a nejspíš nejhorší den mého života…. Byl to hodně špatný den….. Původně bezpečné, příjemné město plné života a radosti, kterým jsem nyní projížděla, se změnilo. Všude ležely trosky a kamkoli jste se podívali všude jste viděli zbraně nebo těžkou výzbroj. Spousta lidí se skrývala, byla zabita nebo utekla. A lidé, které jsem znala, velcí lidé, kteří mi pomohli poznat slavnou nedávnou historii Kaddáfího Libye byli totálně traumatizováni a ve stavu naprostého šoku. Libye dosáhla nejvyšší životní úrovně v Africe, vysoké úrovně gramotnosti, univerzální zdravotní péče a bezplatného univerzitního vzdělání, práva pro ženy a společnost a nejvyšší stupeň kvality života pro velkou černošskou populaci v celé Africe a na Středním východě. Těch 42 let revolučních úspěchů bylo teď zničeno. A kvůli čemu?

Před rokem, po zdrcujích válkách v Iráku a Afghánistánu a ekonomické krizi imperialistických národů, se zdálo velice nepravděpodobné, že Západ bude schopen pustit se do další drahé a ostudné války. Zdá se že hegemonie západu se rychle rozplývá. Jak Kaddáfího přítel Hugo Chavéz v dopise pro generálního tajemníka OSN nedávno řekl: „Právě teď je tu velmi vážná hrozba světovému míru. Nový cyklus koloniálních válek, který začal v Libyi, který má ohavný záměr regenerovat globální  kapitalistický systém.“ On ví, že jeho země bude v tomto cyklu napadena. Stejné argumenty, která použili proti Libyi, teď používají proti Syrii. Během absence efektivních anti-imperialistických médií, která by mohla napadnout a vyvrátit propagandu imperialismu i navzdory jeho globálním médiím, je na všech progresivních lidech zastat se suverénních států globálního jihu, která jsou podobně jako Libye a Syrie v zaměřovačích Západu. Jinak budou postupně odstřeleny, aby přidaly palivo do uhasínajícího ohně imperialismu. A chci to zakončit velkým srdečným poděkováním hrdinskému libyjskému odporu, který pokračuje v ohromování světa svou schopností vzdorovat nejmocnější světové vojenské mašinérii. Jak Kaddáfí řekl, nebrání jen Libyi, ale také Syrii, Irán, Alžírsko, Africký kontinent a celý globální jih. Děkuji.¨

Tolik Lizza Phelan. Vzhledem  k tomu, že nevím, čí zájmy Lizza reprezentuje, ponechávám její svědectví bez komentáře.