Multi-kulti je neomarxistická ideologie revisited

19. 06. 2015 11:08:21
Tento článek jsem napsal v roce 2011 a jsem docela pyšný, že nejenže na něm nemusím měnit ani slovo, ale dokonce je dnes ještě aktuálnější než tehdy.

Angela Merkelová oznámila světu selhání multikulturalismu. Řekla tedy lidem zhruba s dvacetiletým zpožděním to, co v Evropě celé ty roky ví každý soudný občan, který chodí ulicemi a pozoruje každodenní všední život. Nemyslím tím, že by německá kancléřka byla slepá, hluchá a hloupá, ale taky si nemyslím, že by její oficiální prohlédnutí bylo míněno jako upřímná snaha něco s tím problémem udělat. To jen loutkoherci tahající za její provázky vyhodnotili nárůst volebních preferencí euroskeptických a anti multikulti stran jako jsou Opravdoví Finové či strana PVV Gerta Wilderse v Holandsku a obecně vývoj veřejného mínění v Evropě jako potenciálně nebezpečné pro jejich globální cíle a proto přizpůsobili svým politickým loutkám rétoriku.

Aby bylo jasno. To že máte manželku mulatku, obchodujete s Indiány v Jižní Americe, zbožňujete africkou hudbu, chodíte s kamarádem Romákem na pivo a suši jíte bravurně hůlkami, nemá s multikulturalismem nic společného. Multikulturalismus je ideologie. Teorie multikulturalismu je produktem ultralevicového marxistického hnutí Nová levice, jehož kořeny můžeme vystopovat až do 60. let 20. století. Vzniká v okamžiku, kdy začíná být jasné, že příliš mnoho exportu vítězné proletářské revoluce do dalších vyspělých zemí se už nedá očekávat, protože díky své násilné a nedemokratické povaze je již tzv. komunismus výrazně zdiskreditován. Navíc se přišlo na to, že ideu třídního boje nelze uplatnit v zemích, které neprošly kapitalistickou fází a přesto, že každý člověk je občanem nějakého státu,žije velká část světové populace stále na úrovni kmenového (občas až prvobytně pospolného) nebo feudálního případně teokratického společenského uspořádání a z toho vyplývajících vlastnických vztahů. Bylo tedy potřeba přijít s něčím, co by bylo univerzálně použitelné všude tam, kde je potřeba rozvrátit tradiční společnost. Je nutné rozlišovat mezi multikulturalitou, kdy k vzájemnému ovlivňování kultur dochází v rovinách, kde jsou kultury navzájem kompatibilní, a jedná se o přirozený vývoj (kultura A, která historicky obývá určité území, si před jídlem myje ruce a jí rukama, kultura B, která obývá teritorium vedle území kultury A, si ruce před jídlem nemyje, ale jí příborem, po určité době, kdy kultury žijí vedle sebe je v obou kulturách zvykem si mýt před jídlem ruce a používat příbor - kultury se navzájem obohatily) a multikulturalismem, kdy je místnímu majoritnímu obyvatelstvu násilně vnucována tato ideologie vládnoucí vrstvou (kultura A upaluje zaživa vdovy po zemřelém muži, kultura B to považuje za vraždu. Vládnoucí vrstva ve státě kultury B však začne nutit pod hrozbou represí obyvatelstvo, aby tolerovalo upalování vdov příslušníky kultury A žijících ve státě kultury B). Multikulturalismus je politický konstrukt sociálně- ekonomického inženýrství, který se řídí principy neomarxistické postmoderní multikulturalistické relativizace hodnot, kdy žádná hodnota není jasně daná, vše se dá zpochybnit. Co je pravda a co lež, co je dobro a co je zlo? Zločinec není špatný člověk, je jen oběť systému. Multikulturalismus lze také chápat jako společenský systém s ideologií neomarxistického kulturního komunismu, řízený totalitním politickým režimem, jehož součástí je politická korektnost.

Evropská kultura je definována židovsko-křesťanskou morálkou, helénskou filosofií a římským právem. Nová levice začala pomocí multikulturalismu tyto kořeny podkopávat. Řídí se přitom množstvím zásad, mezi nimiž Pavel Fendek ve svém článku Soumrak evropské civilizace považuje jednu zásadu za ústřední a to tu, že „jen bílý člověk může být rasista, pokud se rasisticky chová ne-bílý člověk, vždy je to jen spravedlivá reakce na rasismus bílého člověka“. Z této premisy byla vytvořena multikulturalistická varianta diktatury proletariátu tedy diktatury multikulturalistického rasismu ne-bílých lidí (=proletariát), v němž jsou si všechny rasy rovny, ale této rovnosti lze dosáhnout jen terminací multikulturalistického třídního nepřítele, bělochů (=buržoazie), jejich kultury a civilizace podobným způsobem, jakým to bolševici provedli s buržoazií. Jak ale mohl být tento pavědecký blábol akceptován jako politická teorie a uveden do politické praxe? Vysvětlení je poměrně jednoduché ve své pragmatičnosti. Vyvolání nestability v baště bělošského "rasismu" - Evropě, kde jedinou možnou cestou, jak zabránit nestabilitě a totální společenské destrukci, bude nastolení totalitní diktatury nového, globálně korporátního typu. Tím taky formuluji, kdo stojí v pozadí tohoto hanebného procesu, který je navíc směrem k islámu zahuštěn pečlivě vyrobeným strachem z islámského radikalismu. Na jednu stranu je neustále zdůrazňováno apoštoly multikulturalismu, že islám je mírumilovné náboženství, na straně druhé je zde obraz islámského radikála, který naráží letadly do výškových budov, odpaluje vlaky v metru či vraždí holandské režiséry a politiky. Hotová dichotomie dobra a zla. Je zajisté potřeba zvyšovat nenávist a vytvářet živnou půdu pro další světovou válku... Válečný průmysl a banky se potřebují znova pořádně napakovat a jejich vlastníci, dosud loutkoherci, převzít oficiálně otěže světové vlády. Je-li však multikulturalismus dílem krajně levicových neomarxistických intelektuálů, proč soudná část intelektuálů mlčela? Odpovědí je již zmíněná politická korektnost, s jejíž pomocí je za vydatného přispění mediálních prostitutek každý kritik uvřískán a znemožněn. Když člen bankovní rady přední evropské země napíše o imigraci a zejména muslimské, kritickou knihu, je doslova vyhozen na dlažbu a médii zlynčován.

Západní civilizace je od 90. let minulého století v úpadku. Je ohrožována demografickým, kulturně společenským a ekonomickým kolapsem. Multikulturalismus, který sám sebe považuje arogantně za hodnotu, je jednou z hybných sil tohoto procesu. Oficiálně uznává jen rovnost a toleranci, neuznává nerovnost a netoleranci. V postulátech multikulturalismu můžeme vysledovat tato tři dogmata:

1. Všechny kultury a civilizace jsou si rovny bez ohledu na dosažený stupeň společensko-kulturního rozvoje, vzájemně se obohacují a tím vytvářejí rozmanitou tolerantní společnost
2. Žádná kultura není dominantní, všechny kultury si musí zachovat svou osobitost, jinak dojde k asimilaci a zániku multikulturní společnosti
3. Všechny kultury jsou si sice rovny, výjimku tvoří evropská kultura, kterou je potřeba přibít na ten její kříž, aby ze sebe sňala vinu za všechny historicky spáchané hříchy

      Budování multikulturní společnosti ve stále více centrálně řízené a unifikované Evropě je tedy procesem likvidace evropských hodnot, kultury a civilizace. Multikulturalismus postupně degraduje všechny západní hodnoty a morálku a považuje je za anachronismus a regres, zatímco jejich deformace jsou vydávány za progres.

      Ideologie multikulturalismu se vyžívá v jinakosti a rozmanitosti nejrůznějších menšin a komunit, kterým přiznává nejrůznější práva a zavádí systém kvót a pozitivních diskriminací, čímž mění princip rovnosti občanů před zákonem na rovnost práv komunit. V praxi to znamená, že zatímco etnický Angličan by v Británii dostal za bigamii či polygamii tři až sedm let naostro, jeho muslimský imigrantský spoluobčan, dostane na každou ženu a děti sociální dávky. Na rozdíl od etnického Angličana, který Británii považuje za svou vlast, ale má muslimský spoluobčan k Británii postoj nepřátelský a výplatu dávek považuje za důkaz západní hlouposti a slabosti. Jiný příklad zase popisuje, jak je policistům ve službě v jedné nejmenované evropské zemi v období islámského postního měsíce ramadánu zakázáno jíst na veřejnosti a to i policistům nemuslimského vyznání nebo dokonce ateistům. Tyto příklady jsou vydávány za multikulturní vyspělost zemí...

      Výsledkem multikulturalismu je, že se Evropané začínají cítit ve svých zemích jako nezvaní hosté. V Paříži se musí kvůli na ulicích se modlícím muslimům v některých čtvrtích zastavit doprava. Jakýkoli projev nesouhlasu se zaváděnými multikulturalistickými pravidly je pohotově nálepkován bdělými médii jako šovinismus, xenofobie, rasismus. V Bruseli se centrálně vyrábějí multikulturní zákony a směrnice, které se bez nadsázky dají nazvat rasovými. Ovšem méněcennou rasou tentokrát nejsou označeni židé, ale bílý heterosexuální monogamní muž křesťanského vyznání. Nikde v celé Evropě se nesmí měřit kriminalita podle etnického klíče. Doba, kdy Evropa prosperovala a potřebovala nekvalifikovanou pracovní sílu je pryč. Imigranti však do ní stále proudí po desetitisících, aby následně zatížili sociální systém a k nové zemi zaujali nepřátelský, netolerantní a pohrdavý postoj.

      Pokud bychom chtěli postavit celou obludnou ideologii multikulturalismu z hlavy na nohy je potřeba formulovat několik málo postulátů, jejichž splnění může zabránit katastrofě.


      1. Kultury jsou si rovny jen z hlediska práva realizovat svůj styl života plně na svém historicky daném území, kde daná kultura dominuje.
      2. V podmínkách poměrně masové imigrace se pak ovšem příslušník jakékoli kultury musí přizpůsobit kultuře země, která jej přijala v nekompatibilních atributech vlastní kultury (např. krevní msta, polygamie, či když krádež není minoritou považována za trestný čin). V praxi to znamená vyžadovat dodržování zákonů země, v níž se imigrant usídlil, neboli rovnost občanů před zákonem.
      3. Lze akceptovat ty zvyky, které jsou s majoritní kulturou kompatibilní, nepůsobí potíže a nejsou v rozporu se zákony a morálkou dané země
      4. Odstranění kvót a pozitivní diskriminace
      5. Vyžadování znalosti jazyka zvolené země
      6. Snížení prostupnosti evropských hranic
      7. Zpřísnění podmínek udělení statutu uprchlíka a získání občanství
      8. Možnost vyhoštění a deportace v případě porušení zákona

            Evropa ztratila své sebevědomí. Ztratila hrdost na svou civilizaci a kulturu. K tomuto stavu jí bylo dopomoženo řadou falešných ideologií, které ji sráží na kolena. Multikulturalismus totiž není sám. Je jen jednou z řady diverzních ideologií, které v současnosti postupně rozvracejí naši společnost a naši civilizaci jako například extrémní feminismus, teorie globálního oteplování ad. U všech bychom vystopovali podobné kořeny a strůjce, ale rozdílné cíle. Z hlediska přežití naší civilizace je ovšem multikulturalizmus ideologií nejnebezpečnější. Vzhledem k tomu, že většina multikulturních rasových zákonů je tvořena v Bruseli, je načase začít hledat cestu jak tomuto k totalitě směřujícímu spolku co nejdříve dát sbohem. Dokud je ještě čas.

            Autor: Jaroslav Moučka | pátek 19.6.2015 11:08 | karma článku: 28.81 | přečteno: 1030x

            Další články blogera

            Tato rubrika neobsahuje žádné články...

            Další články z rubriky Ostatní

            Jiří Herblich

            Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

            Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

            28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

            Yngvar Brenna

            Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

            Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

            28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 144 |

            Jan Andrle

            Nový oblek

            Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

            27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 14.04 | Přečteno: 293 | Diskuse

            Olča Vodová

            zdánlivě zadarmo

            (svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

            27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 4.44 | Přečteno: 91 | Diskuse

            Karel Trčálek

            Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

            No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

            27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 30.69 | Přečteno: 543 | Diskuse
            Počet článků 187 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2806

            Chtěl bych žít v demokratickém kapitalismu, kde se k sobě lidé chovají slušně, kde parazit je parazitem ať pobírá bezdůvodně sociální dávky anebo tyje ze spekulací na druhých, a kde se pracovitý člověk má dobře, kde politik chápe svůj mandát jako službu své vlasti a ne příležitost, jak si nahrabat, kde je soudce občany volený zástupce spravedlnosti, která se neřídí stohy dvojakých paragrafů, ale přirozeným právem a zdravým rozumem. Chtěl bych žít v zemi, kde se stát necpe lidem do životů, ale slouží a chrání tvůrce hodnot. A taky bych chtěl žít v zemi, kde slovo vlastenectví není pošlapáváno a zesměšňováno agenty cizích zájmů.

            Místo toho žiji v oligarchokratickém systému, kde platí jediné zlaté pravidlo: Kdo má zlato, určuje pravidla. Žiji ve světě, kde svoboda je otroctví, válka je mír a pravda je lež a hromadě bezobratlovců nevadí za mrzký peníz tu lež psát nebo vysílat.

            Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

            Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

            Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

            Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

            Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

            Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

            Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

            S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

            Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

            Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...