Proč jsme svědky nechutného honu na čarodějnice v českých médiích

Přečíst si dnes jakékoli noviny vyžaduje opravdu silný žaludek. Člověk si připadá jako za časů španělské inkvizice či jako bychom se ocitli zpátky v době komunistického běsnění 50. let.  Neustále je někdo ostouzen a zesměšňován za hrůzné zločiny, jakými jsou vlastní názory. Nevyjímaje požadavky na hospitalizaci v psychiatrických léčebnách oblíbeném to nástroji všech totalitních režimů při umlčování politických odpůrců. Co snad dosud chybí je kriminalizace nositelů odlišných názorů. Ale co není, může ještě být. Stačí otevřeně nesouhlasit s bůh ví kde schválenými názorovými schématy a hned je z vás neonacista, xenofob, rasista, homofob, antisemita či šovinista. Sedmá velmoc již dávno není velmocí. Prostituující média se v hlubokém servilním předklonu nechávají znásilňovat do anu od svých globálně-korporátních pánů. Odporně páchnoucí propaganda vytéká z této mediální žumpy jako hustý sliz a zatemňuje mysl občanů naší země. Je velmi obtížné dohledat alespoň náznaky pravdy. Velká slova jako jsou „ochrana demokracie“, „svoboda slova“, „humanismus“, „státnost“, „civilizace“ „suverenita“ používají útočně proti svým oponentům nejvíce ti lidé, jejichž činy směřují přesně proti obsahu těchto slov. Doublespeak v praxi. Orwell by jásal nadšením. Koneckonců heslo o pravdě a lásce neříká nic o tom, kdo šíří lásku a kdo nenávist a lež. Jak jsme se do tohoto stavu mohli za 20 let existence prý svobodného státu dopracovat?   Tato situace je v principu vytvářena dvěma základními důvody, které spolu ovšem komplementárně souvisí.

Zhruba na této úrovni vedou pravdoláskaři svou kampaň proti člověku, který byl v boji o charakter této země v 90. letech obratnější než oni a mohl by je i v budoucnu ohrozit. Proto je třeba ho zdiskreditovatZdroj: Blog Dr. Tydlitátové Toulání se slovy

Ten první má globální charakter a souvisí s tím, že proces postupného zotročování světa globálními elitami za posledních deset let zesílil díky umně vyrobenému strachu z terorismu. Občanské svobody jsou ve jménu ochrany proti terorismu ukrajovány jak kolečka salámu. Brzy zůstane jen mastný špagát na háku. V zahraničí existují už celé rodiny, které se v zájmu vlastní „bezpečnosti“ nechaly dobrovolně očipovat. Pionýři nové éry. Ti už mají své znamení. Svatá ty prostoto! Jako kdyby vás implantovaný čip mohl ochránit před násilím jakéhokoli druhu. Maximálně najdou rychleji vaši mrtvolu. Průvodními projevy onoho globálního procesu ovšem na druhé straně jsou zaprvé zvyšující se uvědomování si tohoto alarmujícího stavu stále větším počtem těch zotročovaných a to zejména díky poslednímu svobodnému médiu, kterým je internet (a to navzdory faktu, že na internetu je zároveň nejvíce dezinformací a lží), a zadruhé z toho vyplývající rostoucí odpor vůči těmto globálním strukturám (příkladem budiž pokojná Španělská revoluce na niž je v celém korporátně mediálním světě uvaleno informační embargo). Média mají předepsána témata, o kterých se buďto psát nesmí nebo jen v předem definovaném schématu (toto je dobré i kdyby to bylo špatné a naopak). Kdo z těchto schémat sebeméně vybočí, riskuje, že jej ony mediální děvky rozcupují na kousíčky. Taky to vše můžeme nazvat sprostou cenzurou, ale žijeme v éře praktického doublespeaku a výraz cenzura má příliš jednoznačné negativní vyznění. Navíc šílíte? Cenzura a v demokracii? Toto zprofanované slovo by se muselo příliš dlouho objevovat v pozitivním kontextu, aby došlo k masové změně paradigmatu neboli posunu v jeho vnímání. A proč ta námaha, když můžeme používat krásné doublespeakové výrazy jako politická korektnost. Ten navíc působí skvěle autocenzurně (nebo autopolitickykorektivně?).

Druhý důvod současné tristní situace souvisí s naší domácí scénou ovšem s výše popsaným důvodem v pozadí. Sametová revoluce měla povýšit na lokální vládnoucí elitu vrstvu disidentů. Havel samozřejmě obsadil v nových strukturách post nejvyšší a zcela bezostyšně porušil svůj slib, že jen přivede naši zem ke svobodným volbám a pak se stáhne. Nakonec seděl na Hradě celých 13 let a svou servilitu k mocným světa dotáhl až k proslulému výroku o humanitárním bombardování Srbska, které napomohlo instalování zločinného režimu v Kosovu, zřízení mohutné vojenské základny US army tamtéž a kapitálovému podílu Madly Albright v kosovském mobilním operátorovi (viz http://moucka.blog.idnes.cz/c/180762/Dalsi-humanitarni-bombardovani-No-Tebuh.html ). Vašík se tedy držel prezidentské sesle, leč jeho epigoni sdružení v Občanském fóru (a později v Občanském hnutí nebo v Občanské demokratické alianci a ještě později v Unii svobody) zklamali na celé čáře a byli postupně vystrnaděni z politických postů i funkcí ve státní správě od OF se odštěpivší platformou Václava Klause Občanskou demokratickou stranou. Tento ne-disident dokázal oslovit velkou část české společnosti srozumitelným programem a co hůř, podařilo se mu poměrně bezbolestně převést českou společnost od centrálně řízené ekonomiky až k jedné z nejotevřenějších ekonomik Evropy. Čeští občané tak nezažili ani hyperinflaci ani masovou nezaměstnanost, kteréžto projevy transformace tak krutě pocítili občané všech postkomunistických zemí s výjimkou Slovenska, které se částečně svezlo na Klausem spuštěných reformách. Dnes jsou tyto jeho zásluhy zamlčovány a jsou ventilovány výhradně stinné stránky transformačního období. Jeho dalším smrtelným hříchem je, že kriticky poukazuje na akce globalistů. Ať už to byla kritika uspěchanosti a rizikovosti projektu společné evropské měny nebo kritika demokratického deficitu Evropské unie, po čase se vždy ukázalo, že Klaus měl pravdu. No a pak je tady ideologie globálního oteplování, kterou elity vyrobily, aby mohly začít proces de-populace planety (a kdo tomu nevěří, zjistěte si, co stát učí vaše děti ve škole o velikosti celosvětové populace). Již dnes na této planetě díky krokům, které byly ve jménu této doktríny podniknuty (biopaliva, zemědělská půda zastavěná fotovoltaickými elektrárnami), rostou počty hladem strádajících lidských bytostí. Václav Klaus dlouho předtím, než se v takzvané aféře Climategate provalila podvodnost této doktríny, upozorňoval na její ideologický nikoli vědecký základ a čistě ekonomickými metodami dokazoval její zrůdnost.

Poprvé se ho pokusili odstavit od moci tzv. Sarajevským atentátem a následnou vládní krizí v roce 1997. Mediálně tuto akci zaštítil Havlův souputník Jan Ruml a roli užitečného idiota sehrál Ivan Pilip. Klaus situaci ustál a po předčasných volbách těm, kdo spiknutí zosnovali, vypálil rybník tzv. opoziční smlouvou, kterou umožnil existenci menšinové vlády. Míru přesnosti zásahu Klausova úderu těmto strukturám lze od Sarajevského atentátu pohodlně měřit hlasitostí a vzteklostí mediální reakce. Klaus se posléze stal prezidentem, byl znovuzvolen a jeho ODS byla postupně ovládnuta chamtivci všeho druhu na jedné straně a slouhy globalistů typu Alexandr Lockheed Vondra von Westinghouse na straně druhé. Díky tomu bylo možno protlačit globalistický dokument zvaný Lisabonská smlouva ratifikačním procesem, přestože Topolánek původně prohlašoval, že nepodepíše nic, co by dále omezilo suverenitu České republiky. Za jednání, které splňuje všechny znaky trestného činu velezrady se mu ani neodměnili nějakým tím lukrativním teplým místečkem a prostě ho odložili jako včerejší noviny. A tak zůstalo v mocenských strukturách jediné ohnisko odporu proti postupujícímu globalismu zosobněnému zde elitářským klubem  Pravdy a lásky. Proto média vedou vyhlazovací válku proti všem a všemu co má cokoli společného s Václavem Klausem. A situace vypadá ještě bizarněji pokud si člověk přečte názory publikované na takových webech, jakým je například stránka Dr. Tydlitátové s poetickým názvem „Toulání se slovy“ (http://vera-tydlitatova.eblog.cz/). Nejvíce ze všeho připomíná tento blog hadí hnízdo. Všichni se tam svíjejí vzteky a syčí nad každým Klausovým slovem (nebo jeho mužů) a stříkají jed na všechny strany.

V současnosti jsme svědky další hysterické kampaně proti Klausovi a jeho lidem, která má vytvořit dojem, že kdokoli, kdo s Klausem spolupracuje nebo je mu názorově blízký (např. Jákl, Hájek, Joch, Bátora) je buďto bláznivý exot (Hájek) nebo lidé s fašizujícími názory (Jákl, Bátora) ergo Klaus sám je pravděpodobně vyšinutý nácek. Osobně jsem přesvědčen, že žádný ze jmenovaných pánů nemá s démonickým obrazem, který o nich vytvářejí žurnalistické děvky pranic společného. Toto pokřivené mediální zrcadlo má sloužit záměrům pravdoláskařské skupiny, protože Klaus a jeho spolupracovníci narušují jednolitý propagandistický obraz světa. Tato poslední kampaň, kterou zažíváme (a nemyslím jen účelově trapnou a ubohou kausu kníže-Bátora, ale i jakékoli zmínky o Hájkovi – Prague Pride či Jáklovi – citace v knize manažera neonacistické kapely) má ovšem v prvé řadě preventivní charakter. Klaus je v polovině druhého volebního období a milí „pravdoláskaři“ se děsí toho, že by Klaus po předání klíčů od Hradu třeba jen ze sportu vzal některou malou konzervativní stranu, např. Machovy Svobodné, a vytáhl ji do parlamentu neřkuli do vládního angažmá. Zkušenosti i schopnosti na to má. Pokud by to udělal, jejich pracně infiltrovaná a stále více marginalizující se ODS by jim v tu ránu byla k ničemu, přišli by o klíčové posty a mohli by začít nanovo. Udělají cokoli, aby mu v tom zabránili, a neštítí se žádné podlosti. Chtějí ho v očích veřejnosti co nejvíce zesměšnit a zdiskreditovat a proto můžeme očekávat, že se vzteklost, odpornost a intenzita protiklausovské kampaně bude s přibližujícím se koncem prezidentského mandátu stupňovat.

Netřeba tedy lomit rukama nad tím, jací že to lidé sedí v hradních kancelářích. Je potřeba se děsit toho, jací lidé tam budou sedět, až si elitáři protlačí své kandidáty do všech sfér politického prostoru. Jsou jako podomní obchodníci s teplou vodou. Několikrát je národ ve volbách vyhodil ze dveří, ale oni se vždy vrátili oknem v novém převleku. Pomalu ničí naši nezralou demokracii, naši suverenitu i naši prosperitu a to vše za zběsilého konstantního jekotu, že demokracii a suverenitu a „západní hodnoty“ ohrožují ti druzí. Ti co si drze dovolují mít vlastní názor, ti co si drze dovolují lpět na tradičních hodnotách, ti co se drze odmítají nechat obelhávat a ještě to vše i nahlas říkají. To jsou přece ti špatní a je potřeba je zničit.

Dr. Tydlitátová, sama zkušená a hlavně neustálá plivačka jedu, má v záhlaví výše zmíněného blogu citaci z Tolkiena: “It´s a dangerous business, Frodo, going out of your door.” (Je to nebezpečná věc, Frodo, vyjít ven ze dveří). Dovolím si tedy všem sluhům mezinárodních elit, kteří vlastizrádně prodávají naši zemi cizím zájmům v očekávání prebend, připomenout, co je čeká jiným citátem z LOTRa (filmového): „There is only one Lord of the ring. Only one who can bend it to his will … and he does not share power.“ (Ten prsten má jen jednoho pána. Jen on jím může vládnout podle své vůle … a ten se o moc nedělí).

A jakže to tedy Dr. Tydlitátová myslí se svobodou slova v praxi čtěte na

http://moucka.blog.idnes.cz/c/196413/Od-Charty-77-k-cenzurovani-odlisnych-nazoru.html